Jak je již zcela jistě známé, Kloknerův ústav slaví tento rok své jubileum. Naše činnost má multidisciplinární záběr. Pracovníci se kupříkladu zabývají stavebnictvím, strojírenstvím, energetikou či chemií. Navzdory nelehkým situacím, kterým musel ústav čelit napříč čtyřmi politickými režimy, si dokázal obhájit své postavení a udržet vysokou odbornou úroveň.

Pojďme si společně zavzpomínat na historicky významné osobnosti a události našich dějin. Můžete se těšit na pravidelné příspěvky, které Vás budou provázet celým rokem 2021. Podkladem pro vytvoření krátkých příběhů je právě vznikající kniha 100 let Kloknerova ústavu.

Vznik ústavu 

Historie Kloknerova ústavu se začala psát již v roce 1912, kdy profesorský sbor České vysoké školy technické podal první oficiální návrh na jeho zřízení. Z důvodu nedostatku financí byl ale tento prvotní návrh zamítnut. K obnově záměru došlo v roce 1918, kdy se setkal s úspěchem a počátkem roku 1921 byl oficiálně zřízen Výzkumný ústav stavebně inženýrský. V prvních desetiletích byl počet zaměstnanců proměnlivý vzhledem k počtu zakázek. Průměrně bylo v ústavu zaměstnáno 10–13 zaměstnanců. Dnes čítají naše řady cca 90 schopných odborníků a věříme, že vzhledem k naší široké působnosti bude ústav vzkvétat i v dalším století své existence.

František Klokner

František Klokner se narodil 19. listopadu 1872 v pražském Karlíně. Již od zahájení povinné školní docházky svými studijními výkony vynikal. Díky svým schopnostem si získal pozornost profesora Šolína a stal se jeho asistentem. Josef Šolín byl Františkovi velkým vzorem nejen po odborné stránce, ale i z hlediska organizace veřejného odborného dění.

Během svého života působil jak v praxi, tak i na akademické půdě. V roli spoluautora se podílel na tvorbě velkého množství norem a zároveň působil jako soudní znalec a technický poradce úřadů. V roce 1948 ocenilo hlavní město Praha jeho vědeckou činnost Křižíkovou cenou a v roce 1959 se stal nositelem Řádu republiky. Nezapomnělo se na něj ani po jeho smrti, kdy k jeho nedožitým 100. narozeninám byla zřízena Cena akademika Kloknera, kterou uděluje Česká společnost pro mechaniku, z. s.

Bedřich Hacar 

U příležitosti našich oslav je nutné vyzdvihnout další osobnost, která se podílela na utváření našeho současného ústavu, Bedřicha Hacara.

Jeho život se začal psát 24. května 1893 v Čechách pod Kosířem. Podle dochovaných záznamů byl výborným studentem. Na vysoké škole studoval souběžně obor kulturní inženýrství a dvouletý tzv. geometrovský kurs. Během přednášek stavební mechaniky se seznámil s Františkem Kloknerem, který zásadně ovlivnil jeho budoucnost. Za vznik Kloknerova ústavu můžeme děkovat právě Bedřichovi Hacarovi, kterému se v roce 1921 podařilo definitivně prosadit vznik našeho ústavu, kde se po odchodu Františka Kloknera stal druhým přednostou.

Válečné období

V nelehkém válečném období disponoval Kloknerův ústav mimořádným postavením pro svá unikátní zařízení a další aspekty své činnosti nejen za první republiky, ale i v průběhu druhé světové války. Bohužel jiné ústavy již takové štěstí neměly. Jejich prostory byly většinou zabrány německou armádou a odborné vybavení bylo zcizeno nebo zničeno. 17. listopadu 1939 došlo ke kompletnímu uzavření ČVUT. Zaměstnanci měli nařízenou dovolenou a tehdejší ředitel ústavu pracoval na jeho znovuotevření z prostor svého bytu. Ke znovuotevření KÚ došlo v květnu roku 1940, ale díky obsazení zkušebních prostor německými vojáky nebylo možné vykonávat činnosti ve standardním režimu. Po celou dobu válečného období bylo upřednostňováno vyřizování objednávek pro Říši a vzhledem k této skutečnosti bylo Bedřichu Hacarovi uděleno nechtěné vyznamenání Čestného štítu protektorátu Čechy a Morava. V době osvobozování Československa si proto vzal dovolenou, během které soustředil svou pozornost především na očištění svého jména.

Dva ústavy – Historie Kloknerova ústavu a Ústavu technické a aplikované mechaniky AV ČR

Včlenění Kloknerova ústavu do Československé akademie věd v roce 1952 bylo vyústěním snah státu o vytvoření stabilní organizace školství, vědy a výzkumu, která by co nejvíce odpovídala sovětskému vzoru. Primárně definované cíle Československé akademie věd přicházely do rozporu s průmyslovou a zemědělskou praxí. Zejména ve stavebním výzkumu se navíc ukazovalo, že striktní institucionální oddělování teoretické a praktické části není žádoucí.

Rok 1963 je nejspíše nejzlomovějším v dějinách ústavu. Od tohoto roku se začínají psát dvojí dějiny původního Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních. Pracoviště bylo rozděleno na část teoretickou a oborově orientovanou. Pro Kloknerův ústav tato situace znamenala návrat po 10 letech pod pomyslná křídla ČVUT. Ústav byl po svém návratu včleněn pod Fakultu stavební s čímž korespondoval i výběr dalších ředitelů. Nyní je Kloknerův ústav plně autonomní pracoviště ČVUT.

Mimopracovní život ústavu před sametovou revolucí 

Životy zaměstnanců podléhaly do značné míry potřebám státu. Ve smyslu hesla „socialisticky pracovat, socialisticky žít“ dokázala jednotlivá oddělení ústavu  spojit příjemné s užitečným a díky své vynalézavosti vykazovala v tomto ohledu velkou činorodost. Za běžné se považovalo navštěvování výstav i divadel. Zaměstnanci společně podnikali kromě návštěv kulturních akcí i dálkové pochody (např. Praha-Prčice, Stezkou brdských partyzánů apod.). K oblíbený aktivitám též patřily i tuzemské a zahraniční zájezdy. Kupříkladu v roce 1976 se uskutečnila výprava na Bajkal. Pro děti zaměstnanců se organizovaly tábory. V ústavu mimo jiné byla organizována i celá paleta kurzů a přednášek, které měly za cíl soužit k rozšíření znalostí. Každá mince má však i svou druhou stranu. Kromě příjemných a přátelských aktivit bylo pro zaměstnance samozřejmostí účastnit se akcí vyjadřující konformitu s vládnoucím režimem.